Byl konec zimy a pořádně sněžilo. Sníh pokryl celé město a všude řádila vánice. Před činžákem na rohu Petersonovy a McLeyovy ulice zabrzdilo černé auto.
Elegantní mladý muž vykročil svižně ke vchodu do domu, kde zazvonil na správce. Několik minut, než se otevřely dveře, bylo k umrznutí. V domě bylo také dost chladno,
ale správce ho vedl do silně vyhřáté kotelny. Mladý muž otevřel dveře a vešel dovnitř.
"Pane inspektore, tak takhle jsem ho našel před půlhodinou a nehýbal jsem s ním. Vím, že to je známá chyba všech svědků, že začnou hýbat s tím, čím nemají, a tak všechno zkazí, že?" rozpovídal se správce.
"Samozřejmě, udělal jste to, jak nejlíp jste mohl, pane Smithi. Kudy mám jít?" otázal se mladý muž, kterým nebyl nikdo jiný než inspektor Perner.
"Doprava, mladý pane, doprava," odpověděl mu správce.
Inspektor vykročil doprava a přišel na místo, kde se strop nápadně snižoval.
"Je tady hrozně mokro," divil se Perner.
"Že by začalo téct z těch trubek nad námi?" zamyslel se správce. "Tak už jsme tady."
Inspektor před sebou spatřil nohy visícího člověka. Oprátka musela být aspoň dva a půl metru nad zemí. Strop byl až nápadně nízký, ale uprostřed vedla vzhůru větrací
šachta nahoře překrytá poklopem. A právě na něm byl uvázán provaz, na kterém se nebožtík houpal. Inspektor s pomocí správce muže sundal a správce údivem vyjekl.
"Copak, pane Smithi, víte, kdo to je?" zeptal se inspektor.
"Ano, je to můj nájemník, žije tady asi dvacet let," odpověděl správce.
"Ukážete mi, kde bydlel?"
"Samozřejmě."
Inspektor se správcem prošli dveřmi kotelny, vyšli do druhého patra a správce ukázal na jedny dveře. Bylo zamčeno, ale správce pomocí univerzálního klíče otevřel. Byt působil prázdným dojmem, jen na stole ležel dopis.
"Je to jeho písmo?" zeptal se inspektor.
"Ano, je. Ten jeho škrabopis poznám hned," řekl správce.
"Znáte pana Duckhama?" zeptal se inspektor.
"Ano, bydlí hned ve vedlejších dveřích. Oba dva se navzájem nesnášeli, Duckham je pohledný a úspěšný mladý muž. Carles byl už delší dobu bez práce," odpověděl správce.
Inspektor vyšel z bytu a zaklepal na vedlejší dveře. Otevřel mu dobře oblečený dvoumetrový obr.
"Vy jste pan Duckham?" otázal se inspektor.
"Ano, to jsem."
"Pane, máte alibi na včerejší noc?" odhadl inspektor čas úmrtí podle stavu mrtvého těla.
"To jsem zrovna letěl letadlem sem."
"Děkuji vám, pane Duckhame."
"Rádo se stalo."
"Tak co, pane inspektore, zavřete ho?" otázal se správce. "Kdo jiný by ho mohl pověsit na provaze dva metry nad zemí?"
"Nechám ho," odpověděl Perner, "byla to sebevražda."
